Před padesáti lety, přesně 9.
června 1970, se Kyjovskem prohnala silná bouřka. Voda z rozvodněného potoka
zaplavila domy a také lignitový důl Dukla v Šardicích. Pod zemí bylo v tu
chvíli 110 horníků, 34 se jich utopilo. To je zápis zkopírovaný z internetu.
Měl jsem nástup do služby v
17:00, 9.června 1970, ohlásil jsem se u strojmistrů, vzal provozní záznam a šel
na lokomotivu, předepsanou na konkretní vlak, byla to lokomotiva řady 556.0…,
prohlédl jsem ji, zda nemá závady a vyjel na hranice depa a pak na vlak. Byl to
průběžný nákladní vlak, tedy vlak z Veselí nad Mor. do Brna Maloměřic, bez
zastavení podle jízdního řádu.
Jenže jsme měli odjezd až po
devatenácté hodině, za osobním vlakem, hned jsme to poznali, na Hajnisku
(hláska mezi Veselím a Bzencem, kde jsme měli výstrahu a stůj na návěstidle.
Snížil jsem rychlost, tak pomalu jsme jeli k návěstidlu, po odjezdu osobního vlaku
ze Bzence se návěstidlo postavilo na volno a náš vlak bez zastavení pokračoval
pomalu v jízdě, byl jsem si vědom, že budeme postávat za osobákem, pokud pojedu
rychle a tak jsme se spíše loudali a už ve Vlkoši jsme měli volno, stejně jako
v Kyjově. Celou dobu se ale blýskalo a bouřilo s
deštěm. A protože z Kyjova směr Brno už začínalo mírné stoupání, musel jsem už
jet s vlakem doopravdy, už žádné loudání. Do Bohuslavic už bylo na volno, tak
jsme jeli naplno. Jenže po výjezdu z pravého oblouku za Bohuslavicemi, napravo
od trati je les, vidím že se z lesa valí proud vody, jako z ohromného kanálu,
snad dva metry vysoký a sto metrů dlouhý…V hlavě mně to rotuje, zastavit, nebo
jet dál, cítím jak lokomotiva láme nějaké dřevo, asi sušáky na trávu, ale
pokračují v jízdě, voda stříká kolem okna, rychlost vlaku se zmenšila, bez
ohledu nato, že já jsem otevřel regulátor naplno, abychom jeli a nezastavovali,
nechtěl jsem riskovat, že bych se znovu nemohl rozjet. Konečně je voda pryč a
pokračujeme na hlásku (a zastávku) Haluzice a zastavujeme, topič mně řekl, že
vedlejší kolej je bez podloží, že je voda vyplavila. Jdu
na hlásku k telefonu a volám do Nemotic, zda už odjel osobní vlak do Veselí.
Neodjel, tak říkám výpravčímu, že správná kolej do Bohuslavic je nesjízdná, ať
s vlakem počká do mého příjezdu do Nemotic. Potom vysvětlím výpravčímu co se
stalo, ať vyvěsí lokomotivu a jede se strojvedoucí podívat po nesprávné koleji
za hlásku Haluzice, v jakém je stavu správná kolej.
Já jsem pokračoval po
výpravě výpravčím na cestě do Brna. Zpátky z Brna jsem odjížděl asi kolem třetí
hodiny ráno 10.června, dostal jsem před odjezdem V rozkaz, kde stálo, že v km
xxx mezi Nemoticemi a Bohuslavicemi pojedu po nesprávné koleji a je tam pomalá jízda 10km/hod. a když jsme touto
rychlostí jeli v onom místě, viděli jsme viset kolejnice snad jeden metr ve
vzduchu na správné koleji v délce snad sto metrů, lože – tedy kamení na kterém
jsou pražce, voda včera odnesla, ani se nechce domýšlet co by se stalo, kdyby
tam vjel nic netušící osobák…. Po
příjezdu do Veselí a odstavení lokomotivy jsem
napsal do knihy hlášení co se stalo. Ohlas to nemělo žádný, nikdo
nereagoval. Život šel dál, ještě
půl roku jsem byl strojvedoucím parní trakce. 9.listopadu 1970 jsem podepsal
výpověď z depa Veselí, podepsanou
Vlastimilem Krátkým náčelníkem depa.
