A začínám básní Jana Zahradníčka (1905 - 1960), který byl vězněn v letech 1951 - 1960 proto, že byl básník a věřící.
Zvon.
Na byt a stravu jsem v ulici Bartolomějské
Včera vánoce dnes březen a jarní svátky zde slavím
Ale drsný křik racků nedělá jaro v cele mé
když navečer stoupá skrze mříž od Vltavy
A Vltava spěchá městem od jihu na sever
unášejíc na hřbetě lesklém to královské panoráma
Tam dole pod mosty syrová voda je plná ker
Rackové krouží a lidé jdou, okna jsou zotvírána
Nevidím v tom velkém zatmění lásky jak spravedlivo
s očima ke zdi slyším Zvon Zikmund kajícník z Hradčan
těžkými údery buší v to staré zdivo
A kovově prozpěvuje žalm žalu jak začal
To přes hlavy živých hlas mrtvých volá nás ze žaláře
to mezi Bylo a Bude sevřeno úzkostí bije
srdce té země ten zvon Slyší ten slavný nářek
kdo venku jdou Slyší hlas země jež v soužení je?
Nevím Je jarně A básníci večer cestou do klubu
u řeky stanou Ani zvon ani řeka nic neříkají jim
Jdou večeří v klubu je jich pár a jsou sami
Nikdo se s nimi nepře Nikdo je neposlouchá
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat